Malý versus velký IT tým? Jak se liší ve vedení?

Co konkrétně obnáší Vaše současná pozice? A jaká agenda Vás baví nejvíce?

Jsem „ajťák“ se vším všudy. Na současné pozici vedu tým patnácti „linuxáků“ a „unixáků“, kteří se starají v největší české bance o infrastrukturu unixového typu. Dalo by se říct, že jsem tak ze 40 % people manager, ze 40 % „projekťák“ a z 20 % „linuxák“. Dohromady máme cca 1300 serverů s tím, že počet linuxových serverů dramaticky roste, což se samozřejmě promítá i ve složení týmu – někteří „unixáci“ odcházejí a naopak nabíráme „linuxáky“.

A co mě nejvíc baví? Vždycky jsem si myslel, že linux jako takový, ale v poslední době mě stále více naplňuje práce s lidmi. Ale musí to být okolo unixu/linuxu, protože tam jsou ti lidé opravdu specifičtí. (smích)

Kdybyste měl srovnat pracovní prostředí v současném zaměstnání a v zaměstnáních předchozích. Jak se podle Vás liší atmosféra a způsob práce v korporaci a v menší firmě?

V korporaci je to obecně těžkopádnější. Všechno je složitější, na vše existují procesy a žádanky. Největší problém nastává ve chvíli, kdy je kladem větší důraz na procesy jako takové než na projekt sám o sobě.

Máte zkušenosti s vedením velkého i malého IT týmu. Kolik nejvíce lidí jste vedl a naopak, jak velký byl nejmenší tým, který jste měl na starosti?

Největší je aktuální patnáctičlenný tým a nejmenší byl pětičlenný tým, který byl ale multikulturní (tři Češi, jeden Rus a jeden Španěl). Zatímco v současném týmu jsme samí Češi (ale zato od Olomouce až po Teplice). (smích) Co se týče složení, tak máme juniory i seniory, kterých je v současnosti více, a dokonce mám v týmu i tři dámy, což není u linuxu úplně obvyklé. S tím, že jedna z nich za mě dokonce převzala organizaci pravidelných čtvrtečních obědů, které jsem zavedl.

V čem je podle Vás klíčový rozdíl ve vedení malého a velkého týmu? Co se Vám jako manažerovi osvědčilo a na co je třeba si dát největší pozor?

Podle mě by vedoucí malého týmu neměl být jen people manager, ale měl by zároveň patřit k těm nejvíce seniorním lidem v týmu. Navíc by měl být komunikativní, protože „ajťáci“ bývají často introvertní. Důležité je, a to platí jak pro malý, tak pro velký tým, aby byl team leader otevřený a ochotný mluvit s lidmi. Například já to mám tak, že za mnou může kdokoli kdykoli přijít a poradit se na určité téma nebo probrat, co potřebuje. Ve velkém týmu už nemá člověk tolik času na technickou práci jako takovou. Čím je větší tým, tím se člověk vzdaluje od techniky a zaměřuje se více na komunikaci s lidmi.

Co se Vám ve vedení nejvíce osvědčilo?

I „ajťáci“ jsou lidi. (smích) Mají svoje problémy a potřeby, o kterých je důležité se s nimi bavit a řešit je. Nemám rád striktní přístup – budeme v práci od 8:30 do 17:30 a přes to vlak nejede. Takhle za mě ne. My jsme placeni od úkolů ne od hodiny. Takže když si někdo potřebuje něco zařídit (zajít si na úřad a apod.), tak s tím nemám absolutně žádný problém. Důležité je vybudovat si s lidmi vzájemně důvěru, což se mi myslím daří velice rychle. A to jsou zároveň tři věci, které se mi ve vedení nejvíce osvědčily – komunikace, důvěra a flexibilita.

Myslíte si, že je velikost týmu klíčovým faktorem pro rozdílné vedení nebo spatřujete hlavní důvody jinde, například ve věkovém složení zaměstnanců, v mezinárodním složení týmu apod.?

Je to vždy individuální tým per tým. Velikost jako taková nemusí sama o sobě znamenat rozdílné vedení. Záleží i na povaze firmy, na procesech, které jsou ve společnosti zavedené či na senioritě zaměstnanců.

Na současné pozici se Vám podařilo dát dohromady téměř rozpadající se tým. Kde byl v tomto případě největší problém a jak jste ho vyřešil?

Já jsem se už dostal do rozpadlého týmu, kde z původních osmi „linuxáků“ zbyli tři. Problém byl určitě v neorganizovanosti práce a také ve špatných mezilidských vztazích mezi těmi, co z týmu odešli. Klíčovou roli hrála komunikace a schopnost domluvit se s lidmi na tom, co a jak dělat a naučit je věci prioritizovat. Bylo potřeba nastavit nástroj na seznam požadavků a stanovit si, co je potřeba řešit jako první. A že se to podařilo mi potvrdil nedávno kolega z jiného týmu, který pronesl, že se s „linuxáky“ se komunikuje nejlépe za posledních osm let. (smích) Ale obecně musím říct, že problémy jsem určitě nevyřešil sám, ale pomohl mi celý tým, který dnes funguje skvěle.

Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít dobrý IT manažer? A kde čerpáte inspiraci pro vedení lidí?

Dobrý manažer by měl být zaměřený na lidi, ne na procesy a na výsledek týmu, protože když tým funguje a člověk na něj netlačí, tak výsledky přijdou samy. Důležité je mít k lidem blízko, sžít se s týmem a být jeho členem, ne stát nad ním.

Co se týče inspirace, tak funguju hodně intuitivně, ale samozřejmě jsem načerpal spoustu zkušeností od bývalých šéfů, na které jsem měl z velké většiny štěstí. A právě ti, kteří byli dobří, byli lidští. Člověk musí dát lidem důvěru a volnost – zejména co se týče seniorních zaměstnanců. Zadat jim úkol, říci, jaký má být výsledek a nechat je na něm samostatně pracovat. Nekontrolovat je a dát jim prostor pro seberealizaci. A další důležitou vlastností, kterou by měl mít dobrý manažer je určitě sebereflexe a schopnost přijmout zpětnou vazbu, a to i tu negativní.

Máte na starost i personální agendu. S jakými problémy se nejčastěji v náboru setkáváte?

Nejsou lidé, kteří by splňovali požadavky. Nedávno se nám například ozval uchazeč, hlásící se na pozici linuxového juniora, který po mně chtěl vysvětlit, co to vlastně linux je. Oproti tomu pozítří má nastoupit kluk, který má po škole, zajímá se o linux a je motivovaný. A o tom to je. Rozdíl mezi dobrým a špatným „linuxákem“ je v tom, že dobrý linuxák má pro linux nadšení – práce je pro něj zároveň koníčkem. A to platí v každém zaměstnání.

My máme dokonce v týmu takového nadšence, který po nocích sestavuje perpetum mobile. (smích)

Co je pro Vás nejdůležitější při výběru zaměstnanců? Hraje nějakou roli také velikost týmu, jehož se má stát nový člověk součástí?

Velkou roli pro mě hraje první dojem – to, jak člověk vypadá, funguje a komunikuje. A potom samozřejmě nadšení do linuxu. Co se týče velikosti týmu, tak ta si myslím v tomto případě roli nehraje.

Na závěr mi to nedá nezeptat se. Jak jste se dostal k whiskey?

To už je hrozně dávno. Jsem z Moravy, takže jsem v podstatě odkojený slivovicí. A když jsme za mlada chodili do hospody, tak mě nechutnal tuzemák, zelená a vodku jsem nemohl ani cítit. To tenkrát ještě frčela broskvová varianta, a to je teprve něco strašnýho. (smích) A tak jsem začal pít „ballantinku“. S kamarádem jsme dokonce vymysleli, že 14. února budeme slavit svátek svatého Ballantýna, přičemž veškerá podstata je v tom, že koupíme lahev a dopijeme ji. A v neposlední řadě měla na moji lásku k whisky vliv moje žena, se kterou jsme začali objevovat všechna zákoutí chuti skotské. Postupem času jsem začal pronikat do single maltových whisky a dnes mám úplně nejradši kouřové whisky, v čemž se shoduju s princem Charlesem. 

Přečtěte si také rozhovor s výrobním manažerem, kterému se podařilo obnovit velký tým v automotive firmě.