Talentica roste aneb z 5ti na 30

Vstříc novým výzvám!

Ta největší výzva přišla tehdy, když se mi podařilo Talenticu rozběhnout a přestala jsem stíhat. Nastal čas najít k sobě kolegu. Chtěla jsem jednoho a vzala jsem nakonec dva. Postupně jsme se rozrostli na 5, 6 lidí a fungovali jsme jako typický start up. Věci se dělaly často na koleni, v kanceláři jsme byli od nevidím do nevidím a v týmu panovala taková typicky nadšená atmosféra, že něco nového vytváříme. Všechny úspěchy, malé i velké, jsme vždy náležitě oslavili. V té době jsem fungovala nejen jako jednatelka nově založené firmy a manažer týmu, ale především jako konzultant a researcher v jednom. Byla to jízda a naprosto jsem nestíhala. Přes den jsem řešila s konzultanty klienty a jezdila po schůzkách. Po nocích jsem psala hodnocení na své kandidáty, vytvářela s programátory interní databázi na míru, tápala v účetnictví a domlouvala spoustu dalších organizačních i administrativních věcí, které k chodu firmy zkrátka patří. Věděla jsem všechno o všech – detaily o společnostech i uchazečích, s nimiž jsme byli v kontaktu, co kdo řeší, jakou má kdo náladu, kdo co dělal o víkendu, apod. Rozhodnutí jsem dělala velmi intuitivně, často jsem tápala a nevěděla, co dělat. A učila se z vlastních chyb. Sice jsem už  měla zkušenost s vedením menšího týmu, jak v Čechách, tak v zahraničí, ze Singapuru, ale toto byla zcela jiná zodpovědnost. Protože, když je člověk zodpovědný i za to, jestli se mu podaří vydělat dost peněz na to, aby zaplatil mzdy kolegům, nájem a veškeré další dodavatele, stráví spoustu bezesných nocí.

A jak je to teď po 7 letech?

Ve spoustě ohledech stejné, ale v mnoha také zcela odlišné. Je to stále ta samá Talentica, která má velké ambice měnit svět náboru v Čechách a od minulého roku i na Slovensku. Stále hledáme lidi s Talentica spiritem a stále chceme být, a věřím, že u mnoha společností již jsme, dodavatelem č. 1 v technickém recruitmentu. A stále nás to baví. V čem je to tedy pro mě konkrétně jiné? Musela jsem začít věřit lidem, že udělají věci stejně dobře jako já nebo i lépe. Musela jsem se naučit být trpělivější a neřešit sama všechny detaily. A v neposlední řadě jsem se musela smířit s tím, že již zdaleka nevím vše a ani to není potřeba. Je nás 30!