Na začátku byla jen neuchopitelná myšlenka, která se vyvinula v životní nápad. Mohla bych svou práci dělat lépe? Rozhodovat se tak, jak věřím, že je to spravné? A zkrátka změnit svět? Svět personálních agentur, svět, který nemá dobrou pověst, svět tvrdého businessu, sice s lidmi a o lidech, ale často jakoby bez nich.
K recruitmentu mě přivedl momentální nápad, k technickému zaměření šťastná náhoda. Hledala jsem práci při studiu, chodila jsem po pohovorech a v jeden moment mě zaujala práce člověka naproti stolu, který se mě usilovně vyptával, co bych chtěla dělat. Když jsem mu řekla, že jeho práci, zůstal trochu zaražený. Dodnes si jeho pohled dokážu živě vybavit. Zeptala jsem se více konkrétně, zdali by u nich v agentuře pro mě něco nebylo, a ono to vyšlo! Přišlo mi to jako super věc, pomáhat lidem najít práci – významnou součást našeho života, bez které to je na světě velmi složité. A tak jsem pomáhala.
Pracovala jsem hodně, byla jsem úspěšná a loajální. Za svou firmou jsem stála v dobrých i horších časech. Bylo to na mně vidět, svou práci jsem milovala. Lidé okolo mě odcházeli a přicházeli, týmy i jednotlivci spolu bojovali a často vůbec nespolupracovali, ale snažila jsem se být nad věcí a soustředit se na to hlavní – dělat svou práci dobře, abych vždy věděla, že jsou a budou lidé a firmy, které budu umět úspěšně propojit.
A pak přišel zlom – životní cesta do ciziny, která mi v mnoha ohledech otevřela oči. Tady jsem také potkala šéfa, který mi za to najednou nestál. Nestál mi za ty nekonečné přesčasy, nevážil si mé práce, nerespektoval mě.
A tak jsem začala živit svou myšlenku – budu dál pracovat v oboru, pro který jsem se narodila, a budu mít svobodu a respekt svého okolí, dám dohromady silný tým stejných nadšenců jako jsem já a budeme spolupracovat, ne si konkurovat. Změním vnímání okolí ke světu agentur. Založím to na osobním přístupu a otevřeném jednání. A proto jsem založila Talenticu.