Zdá se, že používáte prohlížeč, který nepodporuje dnešní standard pro zobrazování obsahu na webu. To může způsobit, že některé části webu nemusí fungovat správně. Doporučujeme vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, který dnešní standard splňuje.
Aktualizovat
Historicky nejnižší nezaměstnanost těsně nad hranicí 4 % (červenec 2017) a rostoucí poptávka – faktory, které nehrají do karet především technickým společnostem. Ty se předhánějí v tom, jak zaujmout strojaře, konstruktéra, kvalitáře či Java programátora. Je jich málo, zájem o techniku klesá a každoročně se tak na trhu setkáváme s nižším počtem absolventů než je na trhu potřeba. Může to znít jako paradox, protože engineeringová a IT sféra patří k nejlépe placeným oborům s velkou možností kariérního růstu. Kde je zakopaný pes? A lze ho „vykopat“? Otázka, na kterou si autoři projektu Technické školky odpovídají pozitivně, pojďme to alespoň zkusit!
Určitě jste zaznamenali kampaně některých technických vysokých škol, které se snaží přilákat studenty. Jistě skvělý nápad, ale položme si otázku: „Není už pozdě?“ Děti, které mají od základní či střední školy hrůzu z matematiky a fyziky, nevědí, jak se používá šroubovák a nechápou, jak se udrží letadlo ve vzduchu, se na technickou VŠ prostě nepřihlásí. Bojí se neznámého, nemají potřebnou motivaci a raději volí pro ně snazší cesty. A právě z tohoto důvodu se často setkáváme s myšlenkou, která prosazuje motivaci dětí pro techniku již v útlém věku. Podle psychologů se tzv. životní scénář člověka vytváří okolo 6. roku života. Děti jsou v rozmezí 6 -11 let nejvíce otevřeny novým věcem a rychle se učí. Chtějí zkoušet, objevovat a sdílet své zkušenosti s kamarády a rodiči. A právě na tom staví vzdělávací program, který přináší techniku do mateřských a základních škol.
Logo projektu technické školky, Zdroj: http://technicke-skolky.cz/
Na začátek je třeba připomenout, že se nejedná o novinku, ale o dlouhodobě běžící projekt, který odstartoval už v roce 2010 s velkým cílem – podpořit v mládí zájem dětí o techniku. Stojí za ním iniciativa členů brněnského klubu České manažerské asociace, Vysokého učení technického v Brně, vedení Prefa Kompozity, EGPI Uherský Brod a Mateřské školky Pramínek v Brně-Bystrci. Do projektu se v první fázi zapojilo 24 mateřských škol z Brna – venkova a Boskovicka. Dále se rozšiřoval na další regiony v jihomoravském kraji. Cílovou skupinou jsou učitelé mateřských a základních škol a především žáci, jejichž technické schopnosti má rozvíjet. Projekt byl oficiálně ukončen v roce 2015 s tím, že veškeré materiály pro učitele jsou k dispozici ke stažení na webu. A není to zdaleka jediná iniciativa, která se snaží o zapojení techniky do vzdělávacího systému dětí. Souběžně se objevuje v ČR řada dalších projektů (http://www.technickeskolky.cz/, http://www.technicke-ms.cz/ a další), které ale bohužel často naráží na neochotou ze strany ředitelů školek a škol.
Podle spoluautora projektu Technické školky Ing. Ladislava Michaloviče v dnešní době nevědí děti o technice prakticky nic. Chybí jim manuální zručnost a schopnost mezi sebou komunikovat.
Je potřeba rozvíjet, hravou formou přiměřenou věkovým možnostem dětí, logické myšlení, tvořivost, manuální zručnost a verbální schopnosti. Představit dětem blíže oblasti strojírenství, stavebnictví, chemie, biotechnologie a hudby. Odpovědět na základní technické otázky typu: Jak je možné, že se letadla udrží ve vzduchu? Proč se lodě nepotopí, ale plují na hladině? Teorie je spojena s praktickou částí, kdy si děti, za asistence učitelů, vyrobí vlastní model, se kterým si následně hrají a sdílejí s kamarády a rodiči zkušenosti z celého procesu výroby. „Tím, že si ten model vyrobí, tak si naprosto jinak zafixují znalosti, které nabyly na přednášce nebo povídáním s paní učitelkou. Když vidí, že si přidělávají kolo, že to není jen kolo, ale že je to disk, pneumatika a duše, tak se na něj dívají úplně odlišně.“[1] tvrdí Ladislav Michalovič.
Projekt má několik fází, od úvodního manuálu po jednotlivá témata, se kterými se děti setkávají v každodenním životě – Domy, Mosty, Historické stavby, Stromy, Hudba, Dopravní prostředky, Experiment a matematika. Každá třída dostane nářadí a všechny potřebné pomůcky. Postupně žáci procházejí jednotlivé oblasti. Na začátku každé z nich je čeká přednáška, videoukázka, prohlídka, či setkání se zajímavou osobou z oboru. „Jeli jsme na výlet do Technického muzea v Brně. Tam jsme viděli spoustu starých aut a dozvěděli jsme se, že první auto v naší republice bylo vyrobeno v Kopřivnici, v Továrně Tatra a jmenovalo se „Prezident“.[2] Říká Daneček z MŠ Boskovice. Děti se seznamují s tím, k čemu dané věci slouží, jaká je jejich funkce. „Povídali jsme si o letadlech. Dozvěděli jsme se, že mají trup, křídla, kabinu, podvozek, výškovky a směrovku.“[3] doplňuje Adélka. Následuje chvíle, kdy jsou děti vedeny k tomu, aby se pokusily danou věc (dům, auto, loď apod.) sami navrhnout a vyrobit, přičemž neméně důležité je to, že při výrobě spolu děti vzájemně komunikují, půjčují si materiál a nástroje a následně své postřehy sdílí navzájem mezi sebou a s rodiči. Naučí se tak nejen rýsovat, užívat správné technické názvy, vyřezávat lupénkovou pilkou, vyvrtávat vrtačkou, pracovat s kladivem, svěrákem či šroubovákem, ale i komunikovat a logicky přemýšlet, což je, především v dnešní online době, zásadní.
Dejte nám vědět, jestli jste slyšeli o projektu technické školky? Máte zkušenosti s tímto vzdělávacím programem? Ocenili byste, kdyby se do něj zapojila i MŠ či ZŠ, do které chodí Vaše děti?
[1] Technické školky: http://technicke-skolky.cz/
[2] http://boskovice.cz/ukonceni-projektu-technicke-skolky/d-26237/p1=24690
[3] http://boskovice.cz/ukonceni-projektu-technicke-skolky/d-26237/p1=24690
